Play: Dobré

12. března 2012 v 19:29 | Elsa |  Play
Trochu starší kraťoučká Dramione blbůstka. Je to tak hrozně trapně neoriginálně klišoidní, že se za to vážně skoro stydím - jediný důvod proč to už dávno neletí do koše je, že je to prostě Dramione. A, však víte... Dramione. ^^ :D

Shrnutí: Kolegové. Pošťuchování. Rady do života. A jak katastrofální následky to může mít, když se jedna taková rada poslechne.
Postavy: Hermiona Grangerová, Draco Malfoy, Alkohol
Žánr: Romantika, humor
Období: Po Bradavicích
Poznámky: Žádná fakta, spíš konverzace. Berte v potaz, že lidi se mnění a mezi hlavními aktéry už nepanuje žádná nenávist, jen prostě... No, vyložte si to jak chcete, nechci omezovat vaší fantazii. :D


Mladý muž se s dlouhým zívnutím probral z podřimování, protáhl se na své židli a začal přemýšlet, kde je. V jedné ruce napůl držel brk a před ním ležel už na pohled velmi důležitý pergamen. Téměř přesně z jeho středu se na něj šklebila temně černá inkoustová skvrna.
"Do háje!"
"Dobré, kolego," ozvalo se od vedlejšího stolu v tuhle chvíli až nechutně klidným, ba snad dokonce spokojeným tónem.
"Grangerová," zavrčel Malfoy, a ani se neobtěžoval přesunout svůj zrak od zničeného prgamenu, který byl velmi dlouhý a velmi popsaný a díky černé kaňce obřích rozměrů především nepoužitelný. Ať žije nesmyvatelný inkoust!
Oči zvedl, až když zaslechl cvaknutí otevíraných dveří.
"Grangerová!" křikl.
"Nemáš moc bohatou slovní zásobu; za posledních přibližně pět hodin jsi řekl jen tři slova - chrápání nepočítám. O to horší je, že jedno z těch slov je moje příjmení."
"Kam si myslíš, že jdeš?!" mračil se Draco a její poznámku ignoroval.
"Myslím, že do Zanzi Baru," odvětila s úsměvem jeho kolegyně v krátkých (OPRAVDU krátkých) tyrkysových šatech a užívala si tu výjimečnou chvíli, kdy vážený Pan Fretka nevěděl co říct.
"Co - kam - jak - "
Hermiona povytáhla obočí a zatvářila se poněkud ustaraně - opravdu se nestávalo příliš často, aby mladý Malfoy nebyl schopen slova, alespoň nějakou ubohou urážku si pro ni našel vždycky.
"Heh?" vypadlo z něj na konec. Nechápal, opravdu nechápal, kam se poděla spravedlností a prací posedlá mudlovská šmejdka Grangerová, postrach veškeré zábavy, s jejími nevkusnými a nudnými svršky a rozčepýřenými vlasy, pro kterou bylo slovo "obyčejná" tou největší možnou lichotkou.
"Zavři pusu, když se divíš. Zanzi Bar je mudlovský podnik," vysvětlila a milostivě mu nechala prostor, aby mohl projevit své znechucení.
"Poslyš, jsi v pořádku?" zeptala se ho po chvíli ticha už opravdu vážně.
"Žádné předstírání zvracení, rdousení a dávení, žádné nadávky, narážky na moje oblečení - dokonce ani na moje vlasy!" pronesla dramaticky a pro efekt několikrát divoce rozhodila rukama. Jistě, od války uplynulo skoro pět let, plno věcí i lidí se změnilo a nenávist mezi Malfoyem a nebelvírským trojlístkem už neměla zdaleka tak vražedné následky, ale drzé poznámky jsou pro Malfoye to, co vzduch pro obyčejné smrtelníky.
"Jsem naprosto v pořádku," odsekl, ale znělo to poněkud chabě, protože ještě pořád nevyloučil možnost, že před ním stojí Pansy a v kabelce má schovanou placatku Mnoholičného lektvaru. Když o tom tak přemýšlel, tuhle teorii musel také vyřadit - Pansy by se nikdy nesnížila navštívit něco, co má přízvisko "mudlovské" a navíc byla příliš… neduchaplná na to, aby se jí podařilo připravit Mnoholičný lektvar, aniž by se po jeho požití proměnila v ropuchu.
"Dobře, v tom případě si užij zbytek dne v práci, já se jdu nudit do baru."
"No tak to NE!" zamračil se Malfoy a skočil Hermioně do cesty.
"Ale, ale. Ozve se slovo bar a pán je hned na nohou."
Malfoy její poznámku přešel opět bez kometáře.
"Víš doufám, drahá kolegyně, že je přesně pět hodin a padesát čtyři minut odpoledne a ty máš šichtu do sedmi?" usmál se sladce (asi tak sladce, že peklo pro jistotu zamrzne, žirafy odletí přezimovat na severní pól a prach v urnách spáchá sebevraždu).
Grangerová se zatvářila podobně a odpověděla: "Dala jsem, drahý kolego, na tvou radu a rozhodla jsem se začít si trochu užívat života. Dala jsem si několik předsevzetí - například, že poslední, co se naučím otrocky nazpaměť, než získám povýšení, bude kapitola zákoníku o jednání se zaměstnanci."
"Proč to?" zeptal se udiveně Malfoy a usilovně se snažil ignorovat obsah poměrně velkého výstřihu tyrkysových šatů, do kterého měl vzhledem ke svojí výšce poměrně ideální výhled.
"Zašla jsem si včera za panem Altonem a za pomoci několika ehr… dobře mířených argumentů jsem získala tohle." Hermiona zašátrala v kabelce (Draco do ní opatrně nahlédl, aby se přesvědčil, že v ní opravdu nemá žádný Mnoholičný lektvar) a následně Malfoyovi zamávala před obličejem úředně vyhlížejícím papírem. On si ho od ní vzal a začal číst. Jeho obličej při tom po různu vystřídal asi deset výrazů, jen aby nakonec skončil u vzteklého (sladký úsměv krát deset, mínus patnáct, umocněno na třetí).
"No tak, Malfoy. Dej to sem, než to propálíš pohledem."
"Pracovní doba zkrácena každý den o jednu hodinu? To má být vtip?!"
"Ačkoliv tvůj výraz je v tuhle chvíli naprosto k popukání, tak ne, Malfoy. Vtip to není."
Hermiona opatrně složila pergamen zpátky do kabelky, věnovala Dracovi poslední nechtěla-bych-tvrdnout-v-práci úsměv a za doprovodu hlasitého klapání podpatků vyšla vstříc teplému červnovému podvečeru.

***

"Urghmpf?" zeptala se Hermiona prázdného a hlavně neznámého pokoje, který byl z nepochopitelných důvodů příšerně rozmazaný.
Zvláštní, pomyslela si a pokusila se vstát - okamžitě si to ale rozmyslela, měla totiž vážné obavy, že její hlava v nejbližší chvíli exploduje. Rozhodla se tedy alespoň vybavit si včerejší den… Jenže ten pravděpodobně nekončil v šest hodin večer.
Zkusila hmat. Měkká postel, peřiny, manžeta, ruka - studená ruka…
"Áááá!"
U Merlinových plavek, vedle ní leží mrtvola!
Mrtvola vydala dávivý zvuk, který by Hermiona za střízliva nejspíš identifikovala jako tlumený smích, v tuhle chvíli se však na malý moment lekla, že někde poblíž vybuchla bomba.
Podařilo se jí pomalu nadzvednout hlavu, aniž by o ni přišla, a zaostřila (Dá se rozeznání černého čehosi od bílého čehosi považovat za zaostření?) na věc ležící vedle ní.
"Dbré…" vyžbleptla s vynaložením veškerého úsilí jakousi chabou napodobeninu svého nejoblíbenějšího slova.
"Dobré, Grangerová, dobré."
Její oči a následně i mozek si uvědomili blonďaté pačesy a křivý úsměv, který nikdy nevěstil nic dobrého. Dala by všechno, co měla, aby vedle ní přece jen ležela ta dávící se mrtvola.
"Malfuj..."
Ano, tohle bylo pro změnu její nejneoblíbenější slovo.

***

Snad se vám to alespoň trošičku líbilo, je to jen taková blbůstka na odlehčení - nicméně za váš názor budu moc ráda. :)
 


Komentáře

1 AnNe AnNe | Web | 18. března 2012 v 14:47 | Reagovat

ahoj, chtěla bych se omluvit, že jsem poslední dobou neobíhala...není čas. :))
Btw. Soury za okopírovaný text. ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama