Problems: Prolog

30. prosince 2011 v 16:25 | Elsa |  Problems
Siriusovo neochvějné sebevědomí a další z mnoha Jamesových marných pokusů pozvat Lily na rande. A nakonec celá banda Pobertů v tom nejlepším světle.
Doufám, že tahle kapitola nastíní atmosféru celé povídky a že se vám bude líbit. :)








Před vysokým zrcadlem se nakrucoval mladý chlapec s tmavými vlnitými vlasy a ještě tmavšíma očima. Do útulné místnosti s pěti postelemi pronikaly sluneční paprsky babího léta.
"Jsem to ale krasavec…" broukl si pro sebe spokojeně a vycenil na svůj odraz zuby. V odpověď se ozvalo dvojí uchechtnutí, jedno patřilo onomu starému zrcadlu a druhé Jamesi Potterovi, který se právě s toastem v ruce vrátil z nedělní snídaně.
"Přímo k nakousnutí!" zasmál se a poslal Siriusovi vzdušný polibek. Když dochroupal poslední sousto, postavil se vedle svého přítele a nevraživě se prohlížel své věčně nezkrotné vlasy. Vzal do ruky hřeben a začal si je nemilosrdně uhlazovat k hlavě. Sám však musel souhlasit se Siriusovým výrazem, který mluvil za vše. Vlasy byly snad ještě rozježenější a neposlušnější než před tím a zrcadlo se opět tiše pochechtávalo, zatímco Sirius začal dovádět s Fredem - zrzavým kocourem jednoho z jejich spolubydlících.
"Tak co?" zeptal se po chvíli nepochybně velmi usilovného snažení James. Sirius měl zjevně co dělat aby se nesmál a Fred zaprskal a vyběhl z pokoje. Jamesovi z hlavy stékaly kapičky husté kapaliny, která nebezpečně připomínala kuchyňský olej, zapáchala však mnohem hůř.
"To uschne," upokojil Siriuse když si domyslel, co mu vadí.
"Myslíš, že když se budeš podobat umaštěncovi Srabusovi, zaboduješ u Evansové?" rýpnul si Sirius.
"Tak to není!" bránil se James po cestě do koupelny a jeho tváře nabraly jemný nachový odstín.
"Dobře, když to musíš vědět, narazil jsem na ní a na Maggie cestou ze snídaně. Maggie mi strhla deset bodů za vynášení jídla z jídelny a Li - chci říct Evansová mi řekla, že bych se alespoň v neděli mohl cestou z postele zastavit v koupelně," řekl otráveně.
"No tak, Jamesi! Jsi přece Poberta!" Sirius vyskočil na postel a mrštil po Jamesovi polštářem.
"Nějaká obyčejná holka ti přece nemůže zkazit náladu," rozhodil nevěřícně rukami, když ani tahle jindy "zázračná" věta nezabrala.
James se zamyslel. Obyčejná…
"Počkej - co dělala Lily s Maggie?!" zhrozil se najednou Sirius a zastavil se v půlce jakési piruety.
"Nevím, myslel jsem, že se nemají moc v lásce," uvědomil si James. Měl pravdu, Lily nechtěla mít nic společného s čímkoli (popřípadě kýmkoli) co souviselo s ním nebo se Siriusem. A Siriusova přítelkyně číslo 107 (Remus to počítal) s ním obzvlášť v poslední době souvisela opravdu hodně.
"Myslím, že máš problém," konstatoval James lhostejně. Sirius svraštil obočí a chvíli přemýšlel, pak však pokrčil rameny a vrátil se k netrpělivému poskakování.
Dvanácterákovi bezděčně vytanula na mysl Remusova nedávná slova - Kůň je jednou hříbětem, Sirius dvakrát dítětem.
A kdyby jen dvakrát.
"Tak, a teď jdi a pozvi Evansovou na rande," přikázal Sirius nekompromisně.
"No jo, vždyť už jdu," brblal James. Nezasvěcený do rozhovoru by řekl, že po něm Sirius chce, aby vynesl koš. Ignoroval neutichající příval slov ze Siriusovi strany a vyšel z ložnice.
"Řekl bych, že máš problém," upozornil Siriuse Remus, který na ně čekal ve společenské místnosti a ukázal do protějšího rohu. Na velkých polštářích tam seděli tři dívky, dvě z nich cosi řešily a zamračily se jakmile zaregistrovaly Siriusův příchod. Třetí se světle hnědými rozcuchanými vlasy zasněně hleděla z okna.
"Neříkal jsem ti to?" usmál se spokojeně James.
"Starej se o sebe, ty vědmo," odsekl Sirius. "Mimo to, jestli se ošklivě nepletu, máš tady nějakou práci," nepěkně se zašklebil a kývl stejným směrem jako předtím Remus, který teď tázavě zvedl obočí.
"Evansová!" zavolal James na Lily a nezapomněl před tím s úsměvem praštit svého kamaráda do ramene.
"Co takhle rande?" zeptal se, když se ujistil, že jejich rozhovor všichni sledují a že ho Lily poslouchá. Několik dívek z nižších ročníků se zatvářilo poněkud rozhořčeně.
"Pottere…" usmála se na něj sladce a naklonila hlavu mírně na stranu. James zadržel dech a s napětím vyčkával, co řekne.
"Co takhle NE?"
Dvanácterák se na okamžik zarděl, hned se však vzpamatoval a několika dlouhými kroky byl u ní.
"Říkala jsi, že nejsem schopný tě ani normálně pozvat na rande. Právě jsem to udělal!" upozornil ji už tišeji.
"A já tě právě odmítla," objasnila mu Lily situaci a dál mu nevěnovala pozornost.
James se otráveně vracel k chlapeckým ložnicím. Remus ho soucitně poplácal po rameni a připojil se k němu.
"Kde je Sirius?" vzpomněl si v půli schodiště James a rozhlížel se po společenské místnosti.
"Šel někam s Maggie, před chvílí jsem je viděl odcházet - nenápadnost sama… A podle toho jak se tvářil nejspíš žádný problém nemá," zaškaredil se Remus, ale ve tváři měl pobavený výraz.
"Celý on," zabrblal James. Jeho nálada byla pro dnes v tahu.
"Doufám, že má problém," dodal ještě zarytě.
Jako malí, pomyslel si Remus.

* * *

Čas ubíhal v Bradavicích opravdu velmi rychle. Nikdo z jeho obyvatel téměř nepostřehl, že už uběhl více než měsíc ode dne, kdy je sem dovezl červený expres. Pro většinu studentů se Bradavice staly druhým - ne-li skutečným - domovem.
Jako například pro Siriuse Blacka, který zrovna usínal v hodině dějin čar a kouzel.
"Co?" škubl sebou, když do něj James s tichým smíchem dloubl. Vzal si od něj kus pergamenu, který mu podával.
Tak co Maggie? Když jsem se tě včera chtěl zeptat, někam jsi se vypařil.
Sirius tušil, že se tomuhle rozhovoru nevyhne, přesto ho ta otázka popudila.
Co se všichni staráte? naškrábal rychle a zamračeně pergamen vrátil.
Takže se něco stalo?
Ne! Všechno je jak má být, napsal klidně a při posledním slově protrhl pergamen. Tečka za větou byla velká přibližně jako malé "o".
Remus, který byl celou dobu otočený čelem k jejich lavici a všechno bedlivě sledoval mu vytrhl pergamen z ruky a s pro něj typickým vševědoucím úsměvem na rtech napsal:
Maggie si myslí, že jí Sirius podvádí.
"Díky," prsknul tiše Sirius ještě než podal pergamen Jamesovi.
A nemá pravdu?
Nemá!
Ale má, stálo Peterovým písmem na dalším útržku pergamenu, který přistál Siriusovi přímo pod nosem. Vedle toho byla vše vysvětlující kresbička - postavička Siriuse, která byla v prapodivném úhlu nakloněná k jakési dívce (vypadalo to trochu, jako kdyby měli srostlé hlavy) a kus od nich Petter, držící v ruce kalendář na kterém byl datum 29. září.
Remusovo pochechtávání se změnilo v hlasitý smích. Jako prakticky jediný z Pobertů se občas - například během vyučovacích hodin - choval alespoň trošku zodpovědně, kvůli tomu že rušil nekonečně nudný výklad ducha profesora Binnse však žádné výčitky svědomí neměl. Nikdo ze studentů mu nevěnoval pozornost - polovina z nich spala a druhá se věnovala podobným činnostem jako oni čtyři.
"Je tu něco vtipného, pane Lupine?" otázal se ho Binns.
"Ne, pane profesore," odpověděl Lupin, který si naštěstí jako jediný všiml, že profesor přerušil výklad a na něco se ptá.
Mezitím, co se Náměsíčník "bavil" s profesorem Binnsem, přibylo na pergamenu několik vět. Vzal ho tedy a spěšně přelétl očima.
Nemohla najít svou kolejní místnost! Já jsem se jí jen snažil pomoct, bránil se Sirius.
Nemohla najít svou kolejní místnost? Kolik jí je?!
A jak se vlastně jmenuje? zajímal se James.
No, já…
Mae Smithová, hlásil Červíček.
"Proboha Siriusi, vždyť je jí dvanáct! Nezdá se ti, že už je to trochu málo?!" vyprskl Remus a z pusy mu vylétla Bertíkova fazolka.
"Kdes´ vzal fazolky?!" pokusil se Sirius odvést řeč jinam. Marně.
Jamese otázka věku netrápila. "Mae? Nejsi ty nějak vysazený na holky se jménem od M?" popichoval. Sirius zavřel oči a zhluboka se nadechl.
"Má pravdu," přikývl Remus když se zadíval do velmi dlouhého pergamenu. Sirius po něm chňapl a aniž by se podíval co na něm vlastně je ho roztrhal.
"To byl Seznam!" vyděsil se James, Remus však jen pokrčil rameny a vytáhl z brašny další - tentokrát ho však položil dostatečně daleko od Tichošlápkových rukou. Něco na něj dopsal a potom uznale pokýval hlavou.
"Stojedenáct. To už je pořádná cifra."
"Ty počítáš - " vykřikl šeptem rozzuřený Sirius. James hrdě pokýval hlavou, aby všechny zásluhy nepřipadly Remusovi.
"Začali jsme s tím už v polovině prvního ročníku. Tady Náměsíčník měl jisté pochyby tvých matematických schopnostech a tak jsme se rozhodli že to budeme počítat sami."
"Umím počítat!" ohradil se Sirius.
"Tak už ho nechte…" ozval se Peter.
"Jo."
"… víme přece jaký Tichošlápek je… S jeho paličatostí si bude stejně pořát mlít svou," dokončil větu a v poslední chvíli ucuknul před letícím pergamenem, který Sirius zmačkal krátce po tom, co si ho Remus přečetl.
"Nejsem paličatý!" zasyčel.
"Ale jsi, to se pozná už podle té brady…"
"Co mám s bradou?!" vztekal se Sirius a bojovně ji povystrčil ještě o další kousek.
Peter se mlátil pěstmi do stehen a tiše sípal, James se musel kousnout do ruky, aby se nesmál na celé kolo a Remus si na obličej vší silou tiskl svetr.
"Takoví lidé musí mít vždycky poslední slovo," poznamenal ještě James a svíjel se v křečích smíchu sotva Sirius otevřel ústa, aby něco odsekl.
Nakonec však vydal jen cosi podobného psímu zavrčení a uraženě se odvrátil k oknu.

* * *

Většina studentů by si poklepala na čelo, kdybyste jim pověděli, že existuje někdo kdo nemá rád Bradavice. A přesto jejich branou právě prošla dívka, která je z celého srdce nesnášela.


A/N: Tak. Co na to říkáte? Určitě se tam najdou nějaké chybky, i když jsem to po sobě četla snad tisíckrát, takže mě na ně určitě upozorněte.
Peter je moje opravdu hodně málo oblíbená postava, ale slibuji, že na něj budu hodná. Nechci z něj dělat ňoumu, který nemá v partě žádné slovo, jako je tomu v některých povídkách.

A málem bych zapoměla!


Já i Janie, která teď nemá přístup o počítači, vám přejeme všechno nejkrásnější do nového roku. Ať se vám splní všechny vaše sny. :)
 


Komentáře

1 Yui Yui | Web | 30. prosince 2011 v 20:29 | Reagovat

107 dívek.. poklona Remusovi, že to počítal ;)
Sama jsem se tomu konci neubránila a zasmála se :) Celekm dost mi to připomíná naši hodinu ;)
Krásně píšeš, radost číst!

Vám také krásný rok 2012, užijte si Silvestr, moc se nezřiďte, pokud to tak neplánujete a další rok plný těch nejkrásnějších chvil a úspěchů :)

2 EW* EW* | Web | 31. prosince 2011 v 12:16 | Reagovat

Přečtu si to příště, protože teď nemám moc času :-) jinak. chtěla jsem se zeptat na ty ikonky do menu :-)

3 mycrazydiary mycrazydiary | Web | 31. prosince 2011 v 14:41 | Reagovat

:D napsala jsem ti do rubričky:D o výrobu laytu;)

4 Yui Yui | Web | 2. ledna 2012 v 18:36 | Reagovat

No což, aspoň ta toho Canonka můžu být pyšná :-D

5 Danny Danny | Web | 4. ledna 2012 v 18:26 | Reagovat

Myslím že je to super,takové rychle plynoucí a zároveň ne o ničem...prima,asi přečtu i další díly :D

6 Maaya Maaya | Web | 4. ledna 2012 v 18:40 | Reagovat

jů ráda spřátelím, máš to tu pěkný ;)

7 Maaya Maaya | Web | 4. ledna 2012 v 19:16 | Reagovat

nene s ikonkama ani nepočítám ;D za hlasy díky :)

8 Kiki Kiki | Web | 11. ledna 2012 v 16:55 | Reagovat

Skvělá část. Remus je byl dobrý, že se mu to stále chce počítat. No ted budu muset počkat na další kapitolu. Moc se na ni teším.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama